Projekty & aktivity

Login

Password

TOPlistPočet prístupov
Napísali o nás
Postřehy z ekofarem v Čechách a v zahraničí

Úvod: Na českém venkově se setkáváme čím dál častěji s moderním způsobem hospodaření. V centru pozornosti jsou ekofarmy, které se stávají vyhledávaným cílem letních turistů. Ekofarma je charakterizována jako uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a případně i hospodářská zvířata sloužící k ekologickému zemědělství. V rámci studijní cesty po ekofarmách v České republice, na Slovensku a v Rakousku byly shromážděny podklady, na jejichž základě lze získat stručný přehled o rozmanitosti nedávno postavených hospodářských objektů, ale i každodenních problémech ekologicky hospodařících farmářů.

Všeobecně se čeští zemědělci zaměřují na chov odolných plemen, která není nutno přes zimu přesouvat do stáje. Vyhnou se tak velké investiční zátěži s celoročním provozem stáje nebo výstavbou nových stájových objektů. Většina zemědělců se rozhodla pro chov masných plemen i přes problémy s prodejem masa jako ekologického výrobku. Odpadá tak problém s dojením a opět lze o něco snížit náklady na zřízení nebo vybavení farmy dojícím zařízením. Pokud se farmář rozhodl pro dojná plemena, musí počítat s vysokými náklady na pořízení dojícího zařízení a dodržování přísných hygienických norem.

Problémem je odbyt ekologické masné produkce, jelikož je nutno zajistit ekologické zpracování ekologicky chovaného zvířete, aby mohl být konečný masný výrobek vůbec označen za ekologický. V České republice je omezený počet ekologických jatek, takže pro mnohé hospodáře je finančně nevýhodné dopravit zvíře na vzdálená ekologická jatka. Proto většina farmářů prodává maso ekologicky chovaných zvířat do běžného výkupu.

Dalším obecným znakem českých ekologických zemědělců je podílení se na údržbě krajiny, na což lze čerpat dotace od státu. Bohužel stále častějším jevem je skupování půdy podvodníky, kteří na půdu čerpají dotace, ale krajinu neudržují. Přestože lze toto určitým způsobem postihnout, může to znamenat několikaleté, ne-li trvalé poškození krajiny. Bohužel se tomuto jevu zřejmě i přes určitá opatření nedá vyhnout a je třeba podotknout, že se tak děje i v okolních zemích.

Objekty ekofarem s chovem hospodářských zvířat v České republice jsou v převládající míře ve velmi dobrém stavu a respektují welfare zvířat. Řada zemědělců podnikla rekonstrukci stájí – většinou bývalých stájí JZD, někteří dokonce byli schopni financovat výstavbu nových stájových objektů. Mezi nově vystavěné objekty na ekofarmách patří zejména stáje, jízdárny a skladovací prostory. Kromě objektů postavených na ekofarmách z nových materiálů lze nalézt i takové ekofarmy, kde preferují použití recyklovaných materiálů. Příkladem je stáj pro ovce a kozy na ekofarmě Mašekov Mlyn ve Vráblých, na Slovensku.

Přestože se u navrhování hospodářských budov nesetkáváme s takovým vývojem stavebních typů a zájmem ze strany architektů jako je tomu v případě bytových nebo občanských staveb (což je logické , neboť mezi zemědělci neexistuje tolik štědrých investorů jako v jiných odvětvích a limitující je především ekonomické hledisko), lze s potěšením konstatovat, že určitých pokroků a inovací bylo dosaženo. Architekti a stavební inženýři společně s farmáři rozhodně dbají na welfare zvířat a snaží se v tomto směru o kvalitní návrhy interiérů stájí. Lhostejní nejsou ani k pohledovému ztvárnění budov a jejich zasazení do krajiny. Třeba se i v budoucnu setkáme s nějakými překvapujícími realizacemi a novou vlnou navrhování ekologicky orientovaných farem.

Pouze několik zemědělců podporuje agroturistiku, tím že poskytují ubytovací služby na své farmě, čímž si vylepšují svůj finanční rozpočet. Ne vždy je ale možné skloubit pracovní a ubytovací aktivity. Na farmáře jako provozovatele pensiónu tedy čeká další nástraha a tou je internetová propagace. Kromě technické inovace na farmě se totiž musí starat i o vlastní propagaci, aby přilákali co nejvíce zájemců, kteří budou pro farmu ekonomickým přínosem. Většina navštívených ekofarem měla vlastní internetové stránky, ale ne všechny byly pravidelně aktualizovány. Další možností jak se dostat do povědomí turistů je intergrace do regionálního centra.

Je nutno upozornit na důležitou vlastnost, kterou by měl mít každý ekologický zemědělec. Zemědělec by neměl ustrnout na jednom bodě a vydělané peníze použít pouze pro vlastní potřebu. Ekozemědělec by měl neustále pracovat na zlepšování podmínek na farmě, na jejím rozvoji a inovaci, měl by reagovat na poptávku trhu po službách. Vydělané peníze je nutné investovat do obnovy a tak udržovat farmu v dobrém technickém stavu. Jedině tak lze držet krok s neustále se zpřísňujícími předpisy a požadavky na kvalitu ekoproduktů.

Již z několika málo příkladů můžeme odvodit další závěr ohledně českého ekologického hospodaření. Je patrné, že většina farmářů má zaměstnání a zemědělství se věnují pouze ve svém volném čase (všichni dotazovaní se shodli na tom, že pouhou zemědělskou činností by se neuživili), respektive je to pro ně druhé zaměstnání. Pokud se chtějí zemědělství věnovat naplno, pak jim nezbývá než se věnovat i jiné doplňkové činnosti, například prodeji vlastních výrobků, provozování pensiónu či výrobě různých zemědělských technických zařízení.

V Rakousku je trošku rozdílná situace co se týče vlastnictví pozemků. Není tu totiž na rozdíl od Čech tolik půdy ve vlastnictví státu, dalo by se říci, že vlastně žádná. Týká se to jak hospodářské půdy, tak lesů. Pouze některé lesy pokud nejsou soukromé jsou státní. Většina pozemků je soukromá, zbytek je ve vlastnictví církve nebo obce. Poslední dva subjekty samozřejmě nehospodaří a tudíž i tato půda se pronajímá soukromým zemědělcům. Přesto i v Rakousku jsou místa, kde by se hospodaření nevyplatilo a tak stejně jako v ČR zdejší farmáři dostávají finanční dotace od EU na hospodaření v méně příznivých podmínkách.

Zajímavým trendem v Rakousku v posledních pěti letech je domluva 2-3 farmářů, jejichž pozemky spolu sousedí, aby společně vystavěli stáj pro dobytek. Výhod je několik. Většina farmářů má menší počet kusů dobytka a tak by pro ně bylo nákladné vystavět jim malou stáj. Cena za stáj se totiž v Rakousku počítá od kusu. Větší stáj je dodávána jako stavebnice a tak vyjde finančně výhodněji. Další výhodou pro farmáře je střídání se při práci ve stájích. Pro většinu z nich je totiž hospodářství druhým zaměstnáním, a tak jim tato spolupráce ušetří čas. Poloha pro stáj se samozřejmě musí najít v centru pozemků všech zúčastněných, nutno je písemně ošetřit všechny body spolupráce, aby později nedocházelo ke sporům. Tento systém by byl ideální i v naší zemi, problém je ale najít dostatečný počet ekologicky hospodařících farmářů se sousedícími pozemky.

Závěr: Přestože se řada ekologicky hospodařících zemědělců potýká s nejrůznějšími problémy, zůstávají věrni zemědělství a ekologické filozofii, kterou propagují. A nám nezbývá než jim držet palce, aby tento boj nevzdávali a doufat, že neprohrají v konkurenci s tradičním zemědělstvím a byrokracií, že naleznou vice pochopení a podpory pro provozování farmy a my se tak dočkáme zdravých ekoproduktů na pultech obchodů.

Odkaz na navštívené ekofarmy:
www.farmaborova.cz
www.hucul.cz
www.farmamorava.cz
www.ffmm.sk

Dnes sa vyhýba akýmkoľvek chemikáliám, pôdu obrába v osemročnom cykle - štyri roky na nej pasie dobytok, rok sadí hlúbovinu, rok plodovinu, teda paradajky, papriky, uhorky, melóny či baklažán, nasleduje cibuľovina a koreňová zelenina a ďalší rok strukovina. Bežní farmári krútia hlavou, že je to dlhý čas, Šlinský však odpovedá: "Ak človek myslí len na seba, áno, ale my myslíme aj na tých, čo prídu po nás."

Pôdu preto neorie, len prekopáva, aby neporušil jej štruktúru, hnojí len maštaľným hnojom a kompostom, škodcov zberá ručne a burinu ručne pleje. "Mne volajte, až keď zapadne slnko," radí tým, ktorí chcú na Mašekov mlyn prísť po zeleninu, ovocie, mlieko či syry.

Autor: Ing. Simona Losmanová, Fakulta stavební, ČVUT
Kontakt: simona.l@centrum.cz
Tento článek vznikl za finanční podpory grantu č. CTU0500911 získaného v rámci vnitřní grantové soutěže na ČVUT. Grant podporoval v roce 2005 řešení doktorského projektu s názvem “Problematika výstavby ekologických farem v Chráněných krajinných oblastech (CHKO)“.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Ing. Simona Losmanová
(26. január 2006) www.agris.cz